Učitelská sebeúčinnost: jak moc věříš svému vlastnímu učení?

Sebeúčinnost je přesvědčení, že zvládneš to, co po tobě situace žádá. Psycholog Albert Bandura tuto myšlenku představil v roce 1977 a stala se jedním z nejvíce zkoumaných pojmů ve vzdělávání. U učitelů má užší význam: jak moc si věříš, že dokážeš oslovit své studenty, včetně těch, ke kterým se cesta hledá těžko.

Týká se to každého, kdo učí. Učitel ve škole, vysokoškolský pedagog, firemní lektor i kouč stojí před lidmi, kteří se možná chtějí učit, a možná ne.

Proč na tom záleží

Výzkumy, které shrnuli Megan Tschannen-Moran, Anita Woolfolk Hoy a Wayne Hoy (1998), spojily vyšší učitelskou sebeúčinnost s větší vytrvalostí u studentů, kterým se nedaří, a s větší ochotou zkoušet nové metody výuky. Einar a Sidsel Skaalvik (2007) zjistili, že učitelé s nižší sebeúčinností uváděli víc vyhoření. Jde o korelace a fungují oběma směry: sebedůvěra ti pomáhá dobře učit a dobré učení buduje sebedůvěru.

Přesvědčení také musí zhruba odpovídat realitě. Učitel, který se přeceňuje, přestane hledat lepší metody. Učitel, který se podceňuje, vzdá třídu, kterou by ještě šlo získat.

Tři oblasti, tři různé sebedůvěry

V roce 2001 navrhly Tschannen-Moran a Woolfolk Hoy, že učitelská sebeúčinnost má tři části. V jedné si můžeš věřit a v jiné ne.

• Zapojení studentů. Dokážeš zaujmout lidi, kteří přišli bez zájmu, a pomoct jim pochopit, proč je pro ně látka důležitá?
• Výukové strategie. Když tvoje první vysvětlení nezabere, máš po ruce druhé? Dokážeš upravit úkol tak, aby z něj něco měli rychlejší i pomalejší studenti?
• Vedení skupiny. Dokážeš vrátit neklidnou skupinu do správných kolejí a uklidnit situaci, když se někdo chová nevhodně?

Začínající učitel si často věří v látce, ale s vedením třídy si jistý není. Učitel s dvaceti lety praxe zvládne jakoukoli třídu, ale může být bezradný ve skupině, kterou předmět nezajímá.

O našem testu

Test učitelské sebeúčinnosti má 12 výroků, čtyři pro každou oblast, a zabere asi tři minuty. Výroky jsme napsali sami podle trojdílného modelu, který navrhly Tschannen-Moran a Woolfolk Hoy. Nejde o dotazník z jejich článku a nebyl validován, proto je určen k sebereflexi. Výsledek je pro tebe a nikdo by ho neměl používat k hodnocení učitele.

Nejužitečnější částí výsledku bývá rozdíl mezi tvou nejsilnější a nejslabší oblastí. Ten rozdíl ti řekne, kam vložit další úsilí.

Jak sebedůvěra roste

Bandura popsal čtyři zdroje sebeúčinnosti. Nejsilnější je zkušenost se zvládnutím: něco udělat a vidět, že to funguje. Následuje pozorování někoho podobného, komu se daří, povzbuzení od lidí, kterým důvěřuješ, a to, jak si vykládáš vlastní nervozitu a energii.

Pro učitele z toho plynou praktické kroky. Vyzkoušej jednu novou techniku ve své nejslabší oblasti nejdřív se snadnou skupinou. Zajdi na hodinu ke kolegovi, jehož hodiny vypadají tak, jak si představuješ ty své. Požádej kolegu, kterému důvěřuješ, ať ti řekne, co podle něj děláš dobře.

Související testy

Pro širší měření je tu test obecné sebeúčinnosti (GSES), který používá publikovanou, validovanou škálu sebedůvěry v jakékoli oblasti života. Učení je náročná práce a test vyhoření ukáže, kolik z té zátěže neseš. Víc o varovných signálech najdeš v článku Syndrom vyhoření: 3 dimenze a jak jim předcházet.