Autonomie ve vztazích: jak si zachovat vlastní já a zůstat nablízku

Vzpomeň si na poslední situaci, kdy se tvůj plán změnil kvůli někomu blízkému. Možná ti to bylo milé, protože ti na přání toho člověka záleželo. Možná k tomu došlo proto, že odmítnutí by podle tvého pocitu stálo příliš mnoho. Zvenku obojí vypadá stejně. Psychologové, kteří zkoumají autonomii, v tom ale vidí velký rozdíl.

Autonomie není nezávislost

V teorii sebeurčení, kterou vytvořili Edward Deci a Richard Ryan, znamená autonomie jednat z vlastní vůle: dělat věci, se kterými souhlasíš a za kterými si stojíš, i když tě o ně požádal někdo jiný. V článku z roku 2000 ji Deci a Ryan popsali jako jednu ze tří základních psychologických potřeb, vedle kompetence (pocitu, že něco zvládáš) a vztahovosti (pocitu propojení s ostatními).

Ryan a Deci opakovaně odlišovali autonomii od nezávislosti. Nezávislost znamená nespoléhat na druhé. Autonomie se týká toho, zda své jednání cítíš jako vlastní. Můžeš se na partnera v mnohém spoléhat a přitom se cítit úplně svobodně, a můžeš bydlet samostatně a přitom mít pocit, že tvoje rozhodnutí určují očekávání druhých.

Na co se ptá náš test

Náš test Autonomie ve vztazích má 10 tvrzení, pět pro každé ze dvou skóre. Napsali jsme je sami na základě teorie sebeurčení, takže jde o nástroj k sebereflexi, ne o jeden z validovaných dotazníků používaných v tomto výzkumu. Každé tvrzení hodnotíš na pětibodové škále od rozhodně nesouhlasím po rozhodně souhlasím.

Osobní autonomie se týká tvého vlastního pocitu volby, například „Dělám vlastní rozhodnutí, aniž bych čekal/a na souhlas ostatních“ a „Cítím se svobodný/svobodná být sebou samým/sebou samou, i když to ostatní nechápou“. Vztahová autonomie se týká toho, jak svobodně se cítíš s lidmi, kteří jsou ti blízcí, například „Lidé, na kterých mi záleží, respektují moje rozhodnutí, i když s nimi nesouhlasí“ a „Ve svých blízkých vztazích mám pocit, že mohu vyjádřit svůj skutečný názor“.

Všech deset tvrzení míří stejným směrem, takže souhlas se vším zvyšuje obě skóre. Odpovídej na každé zvlášť a dívej se na jednotlivé odpovědi stejně jako na oba součty.

Pocit svobody a pocit blízkosti jdou spolu

V roce 2000 se Jennifer La Guardia, Richard Ryan, Charles Couchman a Edward Deci ptali lidí na jejich vztahy s několika důležitými osobami, například s matkou, otcem, partnerem a nejlepším přítelem. Tentýž člověk byl bezpečněji připoutaný v těch vztazích, kde byly lépe naplněny jeho potřeby autonomie, kompetence a vztahovosti. Pocit svobody s někým šel ruku v ruce s pocitem bezpečí s ním.

Studie blízkých přátelství z roku 2006, kterou vedl Deci s kolegy, sledovala oba směry. Podpora vlastních rozhodnutí, které se člověku dostávalo, souvisela s lepší kvalitou vztahu a lepší pohodou, a stejně tak i poskytování takové podpory příteli.

Jak číst svá dvě skóre

Vysoké skóre v obou obvykle znamená, že můžeš být sebou a že ti blízcí lidé pro to dělají místo. Vysoká osobní autonomie s nižší vztahovou autonomií často znamená, že si svá rozhodnutí držíš, ale máš pocit, že je musíš obhajovat, nebo že říct, co si opravdu myslíš, tě ve vztahu něco stojí. Opačný vzorec může znamenat, že by tě lidé kolem podpořili, ale ty stejně čekáš na svolení, než se rozhodneš.

Mnoho lidí má při odpovídání na mysli jednoho člověka. Pokud to platí i pro tebe, tvoje vztahové skóre popisuje tento jeden vztah, ne všechny. Pokud se s partnerem často cítíš pod tlakem, pod kontrolou nebo máš strach říct, co si myslíš, ber to vážně. Článek o tom, jak rozpoznat toxické vztahy, popisuje varovné signály a psycholog ti může pomoct zorientovat se v tom, co se děje.

Pokud máš sklon říkat ano kvůli klidu, test People Pleasingu se na tento zvyk dívá přímo. Ke vzorcům, které si přinášíš do blízkosti, si přečti, jak styl připoutání ovlivňuje tvoje vztahy.