Asertivita: jak říct ne a stanovit hranice bez pocitu viny

Kamarád si od tebe letos už potřetí chce půjčit peníze. První dvě půjčky ti ještě nevrátil. Řekneš ano, změníš téma a celý zbytek večera tě to štve.

Dovednost, která tu chybí, psychologové nazývají asertivita: říct, co chceš, co si myslíš a co nepřijmeš, a to způsobem, který respektuje i druhého. Nácvik asertivity vyrostl z behaviorální terapie. V roce 1958 Joseph Wolpe popsal asertivní reakce jako způsob, jak snížit úzkost v sociálních situacích, a v roce 1970 z této myšlenky Robert Alberti a Michael Emmons udělali svépomocnou knihu Your Perfect Right.

Čtyři oblasti v našem testu

Naše škála asertivity má 16 výroků, čtyři pro každou ze čtyř oblastí. Na každý odpovídáš na pětibodové škále od rozhodně nesouhlasím po rozhodně souhlasím. Výroky jsme napsali sami, volně inspirováni 30položkovou škálou, kterou Spencer Rathus publikoval v roce 1973, takže jde o nástroj k sebereflexi, ne o validovaný dotazník.

Vyjadřování názorů zjišťuje, jestli říkáš, co si myslíš, na poradě nebo když s někým nesouhlasíš. Stanovování hranic se týká odmítání žádostí a jasného vymezení toho, co je pro tebe přijatelné a co ne. Prosazování práv pokrývá praktické chvíle, třeba reklamaci vadného výrobku nebo žádost o peníze, které ti někdo dluží. Sociální sebevědomí je o každodenní lehkosti v jednání s lidmi, od rozhovoru s cizím člověkem po přijetí komplimentu.

Pět výroků popisuje opak asertivního chování, například „Mlčím, když nesouhlasím, abych se vyhnul/a konfliktu.“ Souhlas s nimi snižuje tvé skóre v dané oblasti.

Proč je těžké říct ne

Oblast Stanovování hranic obsahuje výrok „Souhlasím s věcmi, které nechci dělat, abych někoho nezarmoutil/a.“ Odmítnout někoho blízkého může působit jako ohrožení vztahu, jenže i neochotné ano má svou cenu a ta se obvykle ukáže později.

V roce 1975 popsal Manuel Smith ve své knize When I Say No, I Feel Guilty techniku „přeskakující desky“. Opakuješ krátké, klidné odmítnutí a pokaždé nepřidáváš nový důvod, protože každý nový důvod dává druhému něco, o čem se dá přít.

Jasné odmítnutí má obvykle tři části: krátké uznání situace, samotné odmítnutí a alternativu, jen pokud ji opravdu chceš nabídnout. „Vidím, že jsi v úzkých. Znovu ti peníze půjčit nemůžu. Můžu si s tebou v neděli sednout a projít tvůj rozpočet.“

Asertivní neznamená tvrdý

Nízké skóre není důvod začít být tvrdší. V roce 2007 Daniel Ames a Francis Flynn požádali kolegy, aby hodnotili manažery, a zjistili, že příliš malá i příliš velká asertivita zhoršovala to, jak je lidé vnímali jako lídry. Manažeři s nízkou asertivitou toho méně dotáhli do konce, manažeři s vysokou poškozovali pracovní vztahy. Nejlépe dopadlo střední pásmo.

Cílem je pevné sdělení, které druhému ponechá důstojnost, jako ve výroku z testu „Dokážu odmítnout žádost, když na ni nemám čas.“

Jak číst svůj profil

Dívej se na rozdíly mezi čtyřmi oblastmi. Někdo se na poradách ozve bez potíží, a přesto kamarádovi vyhoví v každé laskavosti. Jiný člověk bez zaváhání reklamuje vadný výrobek a zmlkne, když si kolega přivlastní zásluhy za jeho práci. Nejlépe se obvykle trénuje ve tvé nejslabší oblasti, protože drobné situace z ní přicházejí každý týden.

Začni situacemi, kde o moc nejde, třeba vrátit studené jídlo nebo navrhnout jiný čas schůzky. Každá, která dopadne dobře, ti dá něco skutečného, o co se příště opřeš.

Čtyři způsoby, jak lidé říkají, co chtějí, popisuje článek asertivní, pasivní, agresivní, nebo manipulativní, případně si udělej test komunikačního stylu. Pokud je souhlas se vším tvůj starý zvyk, článek o people pleasingu a o tom, jak ho zneškodnit se dívá, odkud se bere.